Zástupce velitele městské policie Přerov Miroslav Komínek – muž mnoha profesí, od strážníka, přes blogera až po nadšeného archeologa.
M. Komínek stojí za všemi humornými posty zveřejněných nejen na Facebooku Městské policie Přerov, ale i v jejich knihou 365 + 1 příběh strážníků z Přerova, za kterou obdržel dokonce cenu Magnesia litera 2021 v kategorii blog.
Můj rozhovor s panem Komínkem si nyní můžete přečíst nebo poslechnout v audioverzi na YouTube.
Můžete, prosím, naším čtenářům popsat zákulisní info, ohledně Vašich příspěvků?
V podstatě již před lety jsme se spolu s panem ředitelem rozhodli, že zkusíme podávat informace o činnosti strážníků trošku jiným způsobem. Vyhodnotili jsme, že média, jak tištěná, tak i obrazová, jsou zahlcena černými/šedými zprávami vesměs úředního typu. Což je v pořádku, pokud mají být úřední typ, nicméně tyto zprávy pak celkem lehce zanikly. Lidé už jimi byly přehlceni a v podstatě je jen zběžně přehlíželi.
My jsme se rozhodli, že to zkusíme trochu jinou formou. A vzhledem k tomu (že řekněme, ať se to nesnažím generalizovat) tak je našemu národu celkem blízký nějaký ten stupeň toho humoru. Tak jsme to zkusili.
Jaká je Vaše motivace zlepšovat příspěvky a posouvat je stále dál?
Tak samozřejmě ta motivace zůstává stále stejná. Pro nás je prioritou informovat širokou veřejnost o tom širokém pemzu činností, které strážníci dělají. A vzhledem k tomu, že si uvědomujeme, že lidé jsou neustále bombardováni, především negativními zprávami; ať už otevřou internet, pustí si zprávy, čtou si noviny,… Tou motivací tedy je, kromě té informovanosti o tom, co strážníci dělají, také i přinášení těm lidem, těm čtenářům, té široké veřejnosti trochu toho nadhledu nebo pozitivního vhledu na život.
Jaké slýcháte ohlasy právě od té široké veřejnosti?
Samozřejmě velkou výhodou je to, že co člověk to originál. Nejsme všichni naprogramovaní stroje na stejné emoce nebo na stejnou náladu, proto jsou i ty názory nebo náhledy rozdílné, což je v pořádku. Nicméně s potěšením musím konstatovat, že drtivá většina těch, kteří se k tomu vyjadřují, se k tomu vyjadřují pozitivně.
A reakce od vašich kolegů jsou obdobně pozitivní?
To by bylo spíš na otázku na ně, nicméně myslím si, že ani z jejich strany to není vnímáno negativně. V podstatě je prodávána veřejnosti jejich práce, kdy to hlavní je to, co oni odvedou v ulicích, to, co odvedou oni ve výkonu. V podstatě na mě už je jenom, abych o tom nějakým způsobem informoval. Takže i z jejich strany je vnímáno, řekněme, pozitivně to, že se o tom, co dělají, dozví větší veřejnost.
Co Vám na psaní příběhů přijde nejsložitější? Abyste se držel reality?
Samozřejmě základ toho každého jednotlivého příspěvku je ten, že musí obstát po té formální stránce. To znamená, že se ta událost skutečně stala a v podstatě by se dala sepsat i tím, co jsem říkal na začátku, nějakým tím strohým úředním stylem, kdy, kde, co, jak, proč. Takže tohle musí stále obsahovat každý příspěvek. Co je asi nejsložitější, je snažit se neopakovat. Ono, když máte kuře stokrát jinak, pořád je to kuře. Například s opilci… po stoprvní se musíte aspoň částečně snažit, aby se to neopakovalo stejně, jako v těch předchozích sto případech.
A naopak věc, co je pro vás při psaní nejzábavnější?
Samozřejmě má to i ty zábavné části. To je především, když už přijdou sami kolegové strážníci s tím, že se jim stalo něco zábavného, něco co by stálo za to. Tato část mě celkem baví. Pokud ten případ je sám o sobě dost kuriózní.
Na co jste v rámci Vaší tvorby nejvíce hrdý? Je to snad Vaše knížka?
Svým způsobem asi ne, protože knihu dneska může vydat v podstatě každý. Je to jenom otázka toho zda chce.
Na co jsem hrdý? Určitě jsem hrdý na to, že to má nějaký edukační přesah. Já vždycky říkám případ, kdy se nám ozvala paní z Prahy. Uvedla, že se stará o nemohoucího přítele. Jednou za čas ho jde navštívit. Zjistila, že leží na zemi, není ho schopna sama zvednout. Nevěděla, co si má poradit. Vzpomněla si na jeden z mnoha našich případů, kdy k podobným událostem vyjíždíme. Danou osobu strážníci zkontrolují po zdravotní stránce a poskytnou fyzické síly, které se tomu jednotlivci nedostávají. Paní tedy zkusila zavolat na tamnější městskou policii. A čekala, že bude odmítnuta. Ovšem reakce pro ní byla velmi překvapivá, protože strážníci tam byli do pár minut. Všechno udělali. Osobu položili do postele. Zkontrolovali, zeptali se, jestli něco nepotřebuje. A v klidu odjeli.
Pak se rozhodla, že si zkusí podívat na internet. Co by jí Google poradil v takové situaci. A zjistila, že v podstatě neporadil vůbec nic. Nebyla schopná se dohledat, komu by se měla dovolat. U koho by získala tu pomoc.
Takže tam já vnímám, že to má určitý edukační přesah. Když i lidé na druhém konci republiky si uvědomí, že ta složka, která tam je, jim může pomoci.
Co vlastně obnáší být strážník městské policie?
Já si pod tou prací představím samozřejmě vyjíždění na tísňové volání, určitá preventivní činnost a sem tam i nějaká ta botička 🙂
To penzum té činnosti je obrovsky široké. Ty nůžky se od devadesátých let, kdy byly městské policie obnovovány, říkám obnovovány cíleně, protože městské policie napříč republikou fungovaly až do konce druhé světové války, kdy byly začleněny do protektorátní policie a následně členěny spolu s četnictvem sboru národní bezpečnosti. Takže došlo v devadesátých letech k obnovení činnosti strážníků. Od těch dob se postupně začalo to množství té činnosti, které dělají, rozšiřovat. Dnes strážníci jezdí plně vybavenými vozidly, jsou schopni vstoupit do bytu za pomoci speciálních nástrojů, jsou schopni vytáhnout tonoucího z řeky, mají balistické ochrany spolu se spoustou dalšího vybavení. Současně s tím mají i mnoho výcviků, co se toho týče. Toho využívají právě v tom širokém spektru činností.
A jak jste sám řekl, je to jak od té preventivní hlídkové činnosti; od těch pěších hlídek, které se pohybují v ulicích a dodávají občanům ten subjektivní pocit bezpečnosti, že tam tu uniformu vidí. V podstatě jsou jak preventivně na místě, aby odradili případného člověka od páchání protiprávního jednání, tak naopak, aby následně řešili toto protiprávní jednání. Pochopitelně jsou tu i výjezdové hlídky, které jezdí na oznámení; počínaje narušování veřejného pořádku přes občanské soužití v domácnostech, sousedské vztahy a krádeže v obchodech. Je tam i široké spektrum dopravních přestupků, kterým, ať se domnívám, že by měly být směřovány pod jinou složku, tak v drtivé většině dopravu řeší často strážníci. Dále tam jsou různé mimořádné situace; pomoc ostatním složkám integrovaného záchranného systému, různé bezpečnostní akce ve spolupráci s policií České republiky, co se týká rizikových utkání sportovních a tak dále.
Vaše hodnost je nyní Zástupce Ředitele, co vlastně tato pozice obnáší?
Kromě toho, že ho zastupuji v době, kdy pan ředitel není přítomen, tak do mé gesce spadá výkon služby, což znamená jak plánování akcí, koordinace akcí s ostatními složkami IZS, s policií České republiky, tak dále samozřejmě nějaká kontrolní činnost jak jednotlivých strážníků, tak i těch stupňů velení, které jsou nad nimi.
Věřím, že tohle může být dost náročné i po psychické stránce… Jaký je Váš způsob relaxace mimo práci?
Asi nejnáročnější to stejně je a vždycky bude pro ty strážníky v terénu. Nicméně, jak se odreagovávám já? Když pominu rodinu, což asi mají takhle všichni, tak řekněme, v soukromém životě je mou velkou vášní, kromě sportu, i archeologie, potažmo historie.
Otázka závěrem, kdybyste mohl říct v živém přenosu, který by viděli všichni lidé na světě, jednu větu, jednu myšlenku, co byste řekl, co byste vzkázal ostatním lidem?
Aby se snažili myslet pozitivně a aby na všechno jenom nenadávali.
